První dítě je velká věc. Najednou už to nejste jen vy a partner – miminko zcela zásadně ovlivní váš dosavadní život. Noční tahy s kamarádkami střídá přebalování plínek a ty tam jsou víkendové úniky za wellness. Tedy minimálně do doby, než nejmladší člen rodiny dosáhne věku, kdy ho budete moct svěřit na hlídání prarodičům. Zkrátka a dobře – vše se od základů změní a vám nezbude, než se novému životnímu stylu přizpůsobit a proměnit se na bezmezně milující matku. Že se vám do rodičovství nechce, ale něco vám říká, abyste příliš dlouho neotálela?
Odpověď na otázku ohledně ideálního věku rodičky není jednoznačná. Z hlediska míry rizika komplikací při porodu jsou na tom stejně ženy, které si pořizují dítě v příliš nízkém věku, jako ty, jež založení rodiny dlouho odkládají. Na druhou stranu platí, že s věkem klesá šance na přirozené početí a starším párům mnohdy nezbývá, než se přiklonit k IVF.
Pokud se na problematiku prvního dítěte podíváme z biologického hlediska, pak je vhodné těhotenství neplánovat před dovršením plnoletosti (příliš mladé maminky poměrně často rodí předčasně) a zároveň neodkládat déle než do 35. věku života (poté funkčnost reprodukční soustavy dramaticky klesá). Většina gynekologů považuje jako optimum rozmezí 20. a 29. roku života, přičemž nejplodnější jsou ženy ve věku mezi 24 a 25 lety. Statistiky navíc potvrzují, že ženy ve věku 20-25 let mají nejméně potratů a předčasných porodů. V daném věkovém rozpětí zároveň klesá riziko vážného postižení.
Roli však samozřejmě hraje i vyzrálost rodičů po stránce psychické. Některé páry se nejsou schopny o dítě adekvátně postarat ani v pozdějším věku. Měly by si snad dítě pořizovat v době, kdy na něj nejsou připraveny, jen proto, aby o několik let později nemusely absolvovat umělé oplodnění? Ani na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Příchod dítěte může z nevyzrálých lidí učinit zodpovědné rodiče jako úderem blesku. Anebo taky ne…
